
Rozhodla jsem se být stejnou bezcitnou mrchou, jako ostatní. Být milá a hodná se nevyplácí, opravdu ne. Jen je škoda, že jsem na to nepřišla o trochu déle, mohla bych se těm všem nepříjemnostem vyhnout. Víte jak se říká, že mrchy se mají nejlépe, že mají vše co chtějí? Ano, dnešek mi potvrdil, že to bude bohužel nejspíš i pravda. Probouzí se ve mě ta špatná, zlá strana, malý ďáblík který by si nejradši vylil zlost na něčem co by mohl zničit a rozcupovat. Ničila bych, trhala bych, rvala se, něco roztřískala...zlost je dost veliká a čím dál víc roste. Vždy jsem měla za to, že nejlepší kamarádi si pomáhají, přijou za sebou když vidí, že ten jeden je smutný, stojí při sobě a jsou nerozluční. Asi jsem se mýlila a to dost ošklivě. Potom totiž přijde někdo třetí, váš nejlepší přítel se do něj zamiluje a zkazí se celé přátelství. Není to poprvé, co mi to ta samá osoba udělala, ale já už to dál trpět nehodlám. Nebudu ji nic odpouštět, mám jistotu, že to udělá znova, že mi opět podrazí nohy a doslova se na mě vysere. Ovšem nejhorší je, že si to neuvědomuje. Nevidí, že je něco špatně a mě to trápí, směje se dál a dělá jakoby nic. Já za ni vždy přišla, když seděla sama, když ji něco trápilo, když brečela. Teď už taková nebudu. Rozhodla jsem se k lidem chovat stejně, jako oni ke mě...
Omlouvám se za takový článek, pocity pocity, jen jsem si potřebovala někde vylít zlost a blog to jako většinou schytal nejvíce.
Balantly upset Amber

